Midori bude zlá XD

5. června 2009 v 17:27 | Midori Hana |  Povídky pro vás
Ták a budu zlá, aneb dám to na dvě možná tři části alá budu napínat. XD
Konichiwa, jmenuji se Kasumi a pocházím z Konohy. Neměla jsem to v životě lehké, nikdo se se mnou moc nemazlil, ale všechno zlé je k něčemu dobré. Posílilo mě to, ale i tak jsem neunikla černému dotyku smrti. Co se stalo, ptáte se? Tak se utište a poslouchejte, tohle je můj příběh…

Je pravda, že to čeho se lidé bojí, to odsuzují a nenávidí, bohužel je to tak. Mnozí by dali všechno, aby měli kekei genkei, aby byli součástí silného klanu a proč? Protože vidí jen ty klady, bolest a utrpení, které mi moje kekei genkei přinesla už nevidí. Koho by nezasáhlo, když před jeho očima vyvraždili celou jeho rodinu a on sám byl odsuzován a nenáviděn? Mlčíte? Ano, nedivím se. Tohle mě poznamenalo na celý život, ale musela jsem to překonat, nemohla jsem se utopit v tom rudém moři zvaném Minulost. Co uděláte, když vás všichni kolem nenávidí? Já se čirou náhodou dostala mezi lidi, kteří stáli o někoho, jako jsem já. A co líp, byli to nepřátelé všech těch odporných vrahů, kteří chladnokrevně zabili můj klan! Jak se líp pomstít než s pomocí jejich soupeřů?
Z Konohy jsem odešla, když mi bylo dvacet. Možná byste si mysleli, že mi pak ANBU dali pokoj, ale to byste se mýlili. Proč si na své konto nepřipsat další trofej v podobě posledního člena mého klanu, navíc někoho kdo má rinegan? Sama jsem nevěděla, kam vlastně jdu, bylo mi to jedno, hlavně daleko od Konohy. Vyrazila jsem jednoho dne ráno hned za svítání, ještě jsem se naposledy rozloučila s naším domem, tam kde jsem se narodila, kde jsem žila a kde mi zabili rodinu a pak už jsem rychle vyrazila z vesnice. Od Konohy jsem zamířila někam na severozápad, tiše a mrštně jsem se proplétala mezi větvemi v lese a obratně skákala ze stromu na strom. V tu chvíli jsem si myslela, že už je to za mnou, že už mám od Konohy klid a teď začnu nový život. Chyba, kunai který se mi v mžiku zabodl do levého stehna mě přesvědčil, že mě má minulost bude neustále pronásledovat. Ostrá bolest mě donutila zastavit, ovšem poněkud nešikovně jsem spíše než slezla spadla z jednoho stromu přímo na zem. Ten pád nebyl tak hrozný, ale ještě víc zmenšil mé šance na útěk. Sotva jsem se vzpamatovala, už kolem mě stálo sedm ANBU, všichni s kunaii nebo jinými katanami připraveni zabít mě jako prašivého psa. Ne, takhle neskončím, když ne kvůli mému klanu tak ne kvůli sobě! Tohle byla první věc, která se mi mihla hlavou, když mě jeden z těch vrahů sekl katanou do pravé ruky. Nevěděla jsem, kde se ve mně ta síla vzala, ale bolest nebolest jsem rychle vstala a útok opětovala. Za normálních okolností by mi sedm ANBU nedělalo problém, ale v tomhle stavu jsem měla i se svým umem co dělat. Za nedlouho jeden z nich padl k zemi a druhého jsem těžce zranila, ale těch zbylých pět si se mnou dokázalo poradit. Boj trval dlouho, sice jsem skolila dalšího, ale zato jsem přišla o zbytek chakry a schytala jsem několik kunaiů a shurikenů do zad a do levé ruky. Už toho bylo moc, nemohla jsem dál, jeden z těch útočníku mi zasadil zřejmě rozhodující ránu, která mě odhodila až na jeden strom. Ten náraz byl silný a skoro mě ochromil, v jednu chvíli se mi zatmělo před očima. Když jsem je pak otevřela, uvědomila jsem si, že ležím v krvi na zemi a z dálky snad ze všech stran se na mě řítí dost kunaiů. Tak tohle je konec? Takhle skončím? Pomyslela jsem si smutně a při tom se pokusila vstát, ale nešlo to. Zavřela jsem tedy oči a čekala, čekala jsem, co bude. Nedoufala jsem v záchranu, zázraky se přece nedějí, můj dosavadní život toho byl důkazem. Ale přece jen, záchrana přišla! Místo ostré bolesti jsem ucítila jakoby se kolem mě něco rychle mihlo a uslyšela jsem, jak všechny ty kunaie dopadly na zem. Otevřela jsem oči a snažila se pochopit, co se stalo. Přede mnou stál jakýsi muž s krátkými trochu ježatými zrzavými vlasy v černém kabátě s červenými mraky a kolem něho ležela ta spousta kunaiů a mrtví ANBU. Ten plášť, on patří k "Akatsuki." Zašeptala jsem konec své myšlenky a opět se zkusila alespoň vzepřít na loktech, ale ani to jsem v tu chvíli nedokázala. Nevím, zda ten muž mé šeptnutí zaznamenal, ale po chvilce se ke mně sklonil a zadíval se mi do očí. "U nás budeš v bezpečí." Řekl klidně, opatrně mě vzal do náručí a pak se mnou zamířil stejným směrem jakým jsem předtím spěchala. Dál už si to nepamatuji, ztratila jsem vědomí a probrala se až na nějakém neznámém místě. Tehdy jsem ještě netušila, že se to místo brzy stane mým novým domovem a lidé, kteří zde žijí se stanou novým smyslem mého života.
Po nevím jak dlouhé době mě probudily čísi hlasy, rozeznala jsem dva mužské a jeden jemný ženský. "U Konohy říkáš?" "Málem ji zabili, bůh ví proč po ní šli." "To je jedno, snad bude v pořádku, je krásná, co říkáš?" Pomalu jsem otevřela oči a rozhlížela se kolem, ležela jsem skoro celá v obvazech na nějaké palandě v malé místnůstce, kde jsem ještě uviděla jakousi skříň, celkem velký stůl, čtyři židle a tři postavy. Byl tam ten zrzek, co mi pomohl, potom nějaká žena s modrými vlasy staženými do drdolu ozdobeným bílou růží a ještě jsem rozeznala někoho s dlouhými blond vlasy staženými do vysokého copu, ovšem v tu chvíli jsem nedokázala určit zda to byl muž nebo žena. "Už se probouzí." Upozornila ta modrovláska a všichni tři se obrátili ke mně. Tentokrát se mi konečně podařilo aspoň si sednout, ovšem za doprovodu bolesti. "Moc se nevrť, jsi pořádně zraněná, několik fraktur, nespočet bodných ran z toho pět hodně hlubokých a ještě hodně modřin, ale budeš v pořádku. Těší mě, jmenuji se Konan." Řekla klidně ta žena, teď už jsem konečně viděla normálně. Její oči byly nádherně modré, rty plné a světlounce růžové a na bradě měla malý stříbrný piercing ve tvaru koule. Stejně jako ti dva měla na sobě černý plášť s červenými mraky. Takže opravdu Akatsuki. Řekla jsem si sama pro sebe a pokusila se o úsměv. "Arigatou, já jsem Kasumi." Dostala jsem ze sebe s obtížemi, neboť i krk jsem měla poraněný a tak se mi hůř mluvilo. "Jmenuji se Deidara, jsem rád, že tvá zranění nejsou tak vážná." Usmál se na mě ten blonďák, dle hlasu už jsem konečně rozeznala, že to byl muž. I Deidarovi jsem věnovala úsměv a pak zaměřila svůj pohled na mého zachránce.
Byl celkem vysoký a dle mého názoru pěkný, v obličeji měl několik piercing stejně tak i v uších, ale nejvíce mě upoutaly jeho oči. Neměl obyčejné oči, krom toho jak působily tajemně a svůdně, měl rinegan, stejně jako já! Zřejmě jsem na něj hleděla moc dlouho, neboť se na mě usmál a přišel blíž. "Já jsem Pein, vítej u nás v Akatsuki, v mojí organizaci." Představil se a také se mi zadíval do očí. "Kasumi řekni, proč po tobě šli ANBU?" Zeptala se Konan. Nadechla jsem se a ač trochu s obtížemi jsem začala vyprávět. "Takže ty máš rinegan?" Žasl Deidara a při tom se podíval na Peina. "Budeš u nás, než se úplně uzdravíš, potom bych měl pro tebe návrh, ale to moc předbíhám, odpočiň si." Zareagoval Pein a pak společně s Konan a Deidarou odešel. A já osaměla, jen jsem tiše ležela a dívala se do stropu. Návrh? Co může chtít? Pomyslela jsem si, ale tuhle otázku jsem hned pustila z hlavy a usnula. Než jsem se zotavila, uběhly asi dva týdny a já se víc spřátelila s mými zachránci. S Konan jsme byly dobré kamarádky, jen mi přišlo, že něco skrývala, ale i já jsem měla svá tajemství a tak jsem to nechala tak. Z Deidary se vyklubal taky dobrý kamarád, vždy mi se vším pomohl, všechno mi ukázal a staral se o mě. Z jeho strany jsem začala pociťovat jistou náklonnost, to byl vlastně on, kdo ten den řekl, že jsem krásná. Mě se také někdo zalíbil, ovšem nebyl to Deidara ale Pein. Zprvu jsem si myslela, že to byla jen vděčnost za záchranu života, ale z přátelství vznikl další cit, který mi říkal, že to je něco víc, tedy tak to bylo alespoň z mé strany.
A bylo to tady, už jsem byla naprosto zdravá a připravená na cokoliv. Jako každý den jsem s Peinem trénovala, pomáhal mi se zase dostat do formy, rozhýbat se a při tom si nic neudělat. Tuhle část dne jsem měla ráda, byla jsem šťastná pokaždé, když jsem byla s ním. "Pro dnešek by to mohlo stačit, jak se cítíš?" Zeptal se Pein asi po dvou hodinách tréninku. "Dobře, vždyť už jsem zdravá." Usmála jsem se na něj. "To rád slyším." Ozval se najednou Deidara, který právě přišel i s Konan. "Kasumi, vzpomínáš, jak jsem mluvil o tom návrhu?" Řekl Pein svým typicky klidným tónem. Jen jsem souhlasně přikývla a bedlivě poslouchala dál. "Akatsuki potřebuje posilu, několik členů už zemřelo a stále je pořád dost práce. Přejdu tedy k věci Kasumi, nechceš se přidat k Akatsuki?" Pokračoval Pein a při tom se mi nepřestával dívat do očí. Přiznávám, že mě to párkrát napadlo ale nemyslela jsem si, že by to mohla být skutečnost. Proč se nepřidat? Pomohu nepříteli Konohy, stanu se členem vážené organizace a navíc budu mezi lidmi, kteří mě mají rádi, tak proč ne? "Bude mi potěšením." Odpověděla jsem a při tom mrkla na Peina. Ten vypadal, že ho to potěšilo a Konan byla také ráda, že jsem přijala. Ovšem největší radost z toho měl Deidara, který to ani neskrýval. Hned ke mně přiskočil a obejmul mě se slovy "Jsem rád, že budeme spolu." Tohle gesto i jeho slova mě zaskočila, že by o mě vážně stál? To bylo poprvé, co jsem se nad tím zamyslela.
Tak šel můj život dál, už ze mě byl právoplatný člen Akatsuki. Moc se toho nezměnilo, s Konan jsme byly pořád kamarádky, pořád se mi líbil Pein a já se pořád líbila Deidarovi. Věděla jsem, že mi to dřív nebo později řekne do očí, i když to z jeho chování bylo patrné. A taky řekl. Jednoho dne jsme se vraceli z úspěšně splněné mise, když jsme míjeli jakési jezírko, zastavila jsem, abych si doplnila zásoby vody, taky nám ještě zbýval den cesty. "Tady bychom mohli přespat, co myslíš?" Zeptal se mě Deidara s úsměvem jako vždy. Jen jsem na znamení souhlasu kývla, vzala si svou čutoru a zamířila k onomu jezírku. Sehla jsem se k vodě a chystala se nabrat si jí trochu, ale z ničeho nic mě někdo chytl za rameno. Pochopitelně jsem se lekla a čutoru upustila na zem, když jsem se potom otočila, uvědomila jsem si, že to byl Deidara. "Gomen, nechtěl jsem tě vystrašit." Omluvil se mi. "To nic." Mávla jsem nad tím rukou a natáhla se po čutoře, kterou jsem upustila někam do trávy. "Náhodou" se po ní natáhl i Deidara a místo čutory chytil mou ruku. "Kasumi," řekl něžně a zadíval se mi do očí. Bylo mi jasné, co asi chce. "Já vím, co mi chceš říct, ale…" Přerušila jsem ho, ale větu jsem nedokončila. "Chápu, Pein." Dovtípil se Deidara a úsměv mu rázem zmizel, podal mi čutoru a zmizel mi z očí. Ten den jsem ho už neviděla a při cestě zpět se mnou ani nepromluvil. Uklidňovala jsem se, že je to lepší než mu dávat falešné naděje, ale i tak jsem se cítila trochu provinile. Konečně tady byl konec naší mise a já už se těšila na Peina a taky na Konan, chtěla jsem totiž s někým probrat tu věc s Deidarou. Hned jak jsem si trochu odpočala, šla jsem najít Konan a taky jsem ji našla, ale nepotěšilo mě jak. Zastihla jsem ji s Peinem při rozhovoru nebo spíš flirtu a co hůř, Konan to opětovala! Stála jsem tam jak opařená, jako by mi právě do očí řekl, že nemám šanci. Měla jsem štěstí, nevšimli si mě a tak jsem se nepozorovaně dostala do svého pokoje. Tedy aspoň jsem si myslela, že mě nikdo neviděl...
A pokračování příště XD
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jak se ti líbí 1. část povídky pro Kasumi?

Super!!!
Pěkný
Nic moc
Ujde
Fuj

Komentáře

1 Kasumi ♥♥SB♥♥  *Vela prijemnych veci je nezdravych ale sex zuby nekazy* Kasumi ♥♥SB♥♥ *Vela prijemnych veci je nezdravych ale sex zuby nekazy* | Web | 5. června 2009 v 18:03 | Reagovat

OMG!OMG! najkrajsia poviedka co som citala! a myslim to vazne! pani  tie myslienky vety spracovanie.. si genius!! je naozaj PERFEKTNA.. ani slova nedokazu vyjadrit perfektnost tej poviedky.. ou pani naozaj je perfektna.. pani a jaka dlha.. teda ja ta obdivujem :) arogatooooo♥♥♥ :-D

2 Kasumi ♥♥SB♥♥  *Vela prijemnych veci je nezdravych ale sex zuby nekazy* Kasumi ♥♥SB♥♥ *Vela prijemnych veci je nezdravych ale sex zuby nekazy* | Web | 5. června 2009 v 18:06 | Reagovat

juuj a este vitaj spat  XD

3 Kasumi ♥♥SB♥♥  *Vela prijemnych veci je nezdravych ale sex zuby nekazy* Kasumi ♥♥SB♥♥ *Vela prijemnych veci je nezdravych ale sex zuby nekazy* | Web | 5. června 2009 v 18:34 | Reagovat

ci sa mi paci? blaznis? vsak ja som tu mala take citove vylevy ze az prisla  mama! a to ja som bola hore na poschodi a ona dole v kuchyni! sa bala ci mi nesiblo XD je naozaj BEST!!!!

4 Sango☺eSBéško☺ Sango☺eSBéško☺ | Web | 5. června 2009 v 20:09 | Reagovat

fiuu vydno že KAsumi je vážne nadšená + kto by nebol - nádhernááá poviedka :)
krásna

5 Kasumi ♥♥SB♥♥  *Vela prijemnych veci je nezdravych ale sex zuby nekazy* Kasumi ♥♥SB♥♥ *Vela prijemnych veci je nezdravych ale sex zuby nekazy* | Web | 5. června 2009 v 22:50 | Reagovat

boze! jA TO CITAM UZ TRETI KRAT.. XD JA SOM BLAZON VAAA! XD

6 Paas Paas | Web | 5. června 2009 v 23:18 | Reagovat

KAWAI!

7 Yamamura Aiko→tvoje Sbéénko ♥ Yamamura Aiko→tvoje Sbéénko ♥ | Web | 6. června 2009 v 10:51 | Reagovat

Nadhera Nadhera Nadhera ja tie tvoje poviedky proste milujeeem :) a som rada ze sa to tu rozbehlooo :)

8 Mayako Mayako | Web | 6. června 2009 v 10:58 | Reagovat

aaa takze si ako-tak s5? :) no super, to cakanie sa oplatilo....Midori nesklamala si ta poviedka je uzasna ako vzdy!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama