SHS- Novinky na scénu aneb dobré i zlé

10. června 2009 v 21:27 | Midori Hana |  Kapitoly SHS
Náhoda…Jsou některé věci opravdu jen náhoda? Nebo má všechno svůj důvod? Jestli ano, proč na některé otázky není odpověď? A nebo je? Něco se prostě zčista jasna stane, naprosto bezdůvodně a nebo i takové věci mají příčinu? Náhoda nebo osud? A pokud osud existuje, řídí on nás nebo si ho utváříme sami?

To byl zase den, po večeru v klubovně jste se všechny odporoučely zpět do svých bytů, každá ovšem s jinými myšlenkami. Suisei si říkala, jestli by se třeba neměla domluvit s Kabutem, že by někam znovu zašli. Koizomi si přemítala celý den, Yukiko zase přemýšlela, jak nějak Sasukeho k rozhodnutí, aby už bylo jasné, jestli si vybere Leiko nebo Siriwasi. Natali do postele ulehla s tím, že je asi jediná, která ještě nic pořádného nezažilo, tedy krom toho průšvihu s Akatsuki, že by to chtělo se s Hidanem trochu víc sblížit. Miharu neměla o sny nouzi, taky když se tulila ke svému úžasnému Gaarovi a Sango pustila kluky na chvíli z hlavy, spíš ji štvalo to, že ji zítra čeká matika a už to bude potřetí, co nebude mít sešit a jiné věci, takže Asuma bude opravdu nadšený a jestli bude mít špatnou náladu, má se asi Sango na co těšit. Midori Yoshi řešila jiné problémy, i když se tvářila, že je všechno v pohodě a že to Ino natře, uvnitř byla nervózní a moc si nevěřila, už ji dokonce napadlo, že se bude muset smířit s tím, že má Sai rád Ino. Jarmila si těsně před tím než usnula řekla, že by už si taky někoho mohla najít, Ritsuko zase byla spokojená s tím, že nemusí řešit problémy s láskou jako její kamarádky stejně jako Nakashima, která měla ohledně kluků jasno, prostě Deidara její jediný. Trigrin na kluky zvysoka kašlala, jak jí běželo v hlavě, nikoho nechci a konec, jsem spokojená takhle. Zato u Mayako se o spokojenosti mluvit nedalo, nechtěla zítra Kakashiho potkat, ne po tom, co se mezi nimi stalo, ještě štěstí, že s ním zítra nemají hodinu, to by Mayako nevydržela. Ani Midori Hana nebyla zrovna spokojená, jednak jí bylo líto Mayako a dalších kamarádek se zlomeným srdíčkem a jednak, ač si to nerada přiznala, trochu záviděla holkám, které už měly kluka a teď prožívaly tu svoji pohádku. Hold na ocet jsem byla, jsem a budu a Shikamaru to udělal určitě jen z vděčnosti, prostě tě nikdo nechce, smiř se s tím, Midori. A takové myšlenky se jí honily hlavou, než usnula. Ani Leiko neměla klidné spaní, taky ji trápili kluci, přemýšlela o Sasukem, jestli odešel kvůli tomu, že ji nechtěl nebo se ještě nerozhodl a nebo tisíc jiných důvodů. Siriwasi na tom byla podobně, akorát si to tolik nebrala jako Leiko, i když líto jí to trochu bylo, jenže její "klukovské" trápení přerušilo jakési zaklepání, tak jí nezbylo nic jiného, než se vyhrabat z postele a jít otevřít. "Hai?" Zívla si, ve dveřích stáli dva policisté a ještě jakási žena…
A přišlo ráno, naštěstí žádná z vás nemusela na nultou, takže jste se mohly v klidu vyspat, tedy alespoň jste si to myslely. Asi v sedm hodin kdosi zaklepal postupně na vás všechny a když jste se ospalé a trochu nevrlé vyhrabaly z postelí a otevřely, uviděly jste venku na chodbě dva policisty, jakousi ženu a vedle nich Siriwasi s uslzenýma očima a kufry. "Siriwasi, co je?" Vykulila hned oči Suisei. "Ty pláčeš?" Všimla si hned Koizomi. "A kdo jsou jako oni?" Řekla nevrle Yukiko, hold budit ji bylo vždy o krk. "Policisté a…" Řekla Siriwasi, ale větu jí přerušilo vzlyknutí. "Maria Tenbi, hlavní vyšetřovatelka a velitelka oddělení pro vraždy." Dokončila to ta žena, načež snad vám všem klesla čelist. "Vraždy?" Zamrkala Natali. "A co s tím jako má společného Siriwasi?" Zamračila se Sango, to už se Siriwasi po obličeji koulelo pár malých slziček. "Odjíždím z Shinobki, napořád. Stěhuju se do zpátky do Yokohami, kvůli smrti rodičů." Dostala ze sebe nakonec. "Co cože?? To není možné!" Vykulila oči Midori Yoshi a všechny jste nasadily smutný výraz, dokonce i Trigrin, která ještě Siriwasi moc neznala. "Takže, tohle je asi ahoj napořád, co?" Řekla zklamaně Midori Hana. "Jo, nafurt, no budete mi chybět." Kývla Siriwasi. "Nemůžu tomu uvěřit, tak brzo a není tady Mayako ani Miharu, aby se rozloučila a ani Sasuke." Povzdychla si Leiko a při slově Sasuke na Siriwasi přátelsky mrkla. "No je tvůj, aspoň k něčemu je ten můj odchod dobrý." Pokusila se Siriwasi o úsměv, načež Leiko chtěla protestovat, ale nenapadla ji žádná vhodná slova, tak jen Siriwasi přátelsky objala stejně jako postupně vy všechny. "Ale opovaž se vypnout si mobil nebo nečíst maily, jasné?" Pohrozila jí Jarmila, která se taky netvářila dvakrát šťastně. "A dáš nám adresu, o prázdninách za tebou přijedeme, že jo?" Oznámila Ritsuko. "To si piš a neboj, to s rodiči, no, bude to dobrý, uvidíš." Kývla na ni Nakashima a pousmála se. Trigrin chvíli mlčela a pak si trochu odkašlala. "Moc jsme se nepoznaly, co? Tak mě napadá, když jsem tu měla na chvíli roli dohazovačky, nechceš něco vzkázat tomu, kruciš jak se jmenoval, jo Sasukem?" Navrhla a prohrábla si rozcuchané vlasy. "Hm, jak chceš, tak mu jen vyřiď, že nám to nevyšlo." Pokrčila Siriwasi rameny. "Saruwatari, už je čas." Ozvala se řečená Maria načež se Siriwasi zamračila jak kvůli tomu, že jí řekla tím druhým nemilovaným jménem, ale hlavně kvůli tomu, že to znamenalo rozloučit se s holkami a vůbec s celou Shinobi High School. Tak následovala poslední objetí a pak už šup pryč. Ještě jste Siriwasi doprovodily až ven před kolej, v tu chvíli jste neřešily, že jste v pyžamech a nočních košilkách a že jste boso, tohle bylo ahoj na pěkně dlouho. A byla pryč, společně s policisty a tou Tenbi odešla k autu a pak už byl jen slyšet zvuk motoru. "Vážně se to stalo? Nespím ještě?" Kroutila hlavou Midori Hana. "Doufám, že ještě spím." Kývla Ritsuko. "Tak mě do prkýnka probuďte, protože se mi nechce mít depku." Zaláteřila Yukiko, ale bohužel tohle byla skutečnost. Vrátily jste se tedy zpět na kolej, ale znovu usnout se vám nepodařilo, co naplat, ustlat, převléct se a nasnídat. To už Trigrin svolala u sebe poradu spojenou se snídaní, takže jste zanedlouho seděly už i s věcmi do školy u Trigrin v kuchyni. "A Miharu s Mayako nemají ani tušení." Poznamenala Nakashima. "No, Miharu přijde celá rozzářená, jak to bylo super s Gaarou a my jí hned zkazíme náladu touhle novinkou." Prohodila Jarmila a napila se ovocného čaje. "A Mayako zase jako hromádka neštěstí bude mít náladu o to horší." Přitakala Leiko. Tak jste tam seděly, snídaly a debatovaly, ale k ničemu zásadnímu jste nedošly. "Prostě je to v háji, houby s tím naděláme, ale řekni mi, který kretén či co to bylo mohl její rodiče zabít? Wá, bože takový lidi nakopat fakt někde!" Zuřila Midori Hana, to už bylo za pět minut tři čtvrtě na osm a vy jste zrovna vycházely z koleje. "Souhlasím, no nic, tak budeme držet dneska smutek a rozkecáme to po celé škole." Povzdychla si Midori Yoshi.
Vy jste měly náladu pod psa, zato Miharu zářila štěstím. To už s Gaarou ruku v ruce vcházela dovnitř do haly, včerejšek byl úžasný, vážně se to stalo a teď, jo je to skutečnost, až to řeknu Suisei, Mayako a ostatním! Jásala v duchu Miharu a pomalu mířila s Gaarou do třídy. V 1.B už byli Naruto, Sasuke a Dosu. Miharu zatím nic netušíc se v klidu se všemi a samozřejmě nejvíc s Gaarou bavila a na tváři jí hrál úsměv. To už jste se do školy doloudaly i vy. "No nic, tak mi řekneme Miharu a zbytku B." Oznámila Sango, když už mířila do třídy. "Jo, A to bude vědět co by dup." Kývla souhlasně Yukiko a společně s Leiko zamířila do své třídy. "Hele a ještě to někdo musí říct Mayako." Poznamenala Natali, načež významně mrkla na Suisei. "Soka, bude ze mě posel špatných zpráv, no nic, Koizomi jdeš se mnou?" Zareagovala Suisei. "Jo, tak mě napadá, kde je ale Trigrin?" Odpověděla Koizomi. "Tady, ředitelka už zřejmě o odjezdu Siriwasi ví, takže teď budu chodit do A." Ozvala se Trigrin, načež odešla do třídy 1.A v přízemí. Tam už se Yukiko s Leiko pustily do šíření téhle informace. "To je děs, chudák Siriwasi." Nadhodila Sakura a společně s ostatními tohle probírali, až příchod Trigrin je vyrušil z rozhovoru. "Em ohayou." Pozdravila všechny Trigrin a rozhlédla se, kde je její nové místo. "Tady, já jsem Hinata Hyuuga, ty jsi Trigrin, že?" Ozvala se najednou od pohledu nesmělá dívka se zvláštníma nafialovělýma očima a dlouhými tmavě modrými vlasy. "Jo, jsem." Kývla Trigrin a zanesla si na místo, které jí Hinata ukázala své věci. "Za jak dlouho zvoní?" Zeptala se Trigrin. "Deset minut." Odpověděla jí hned dívka s krátkými růžovými vlasy řečená Sakura. "Něco ještě musím vyřídit." Řekla nepříliš nadšeně Trigrin a pak odešla ze třídy.V B se zatím Miharu a zbytek spolužáku dozvěděli tu novinku, nikdo z toho nebyl nadšený. Miharu hned klesl úsměv a jen nevěřícně kroutila hlavou. "Já… To nemyslíte vážně, ne? Opravdu?" Ale bohužel to vážně myslely. "Který z vás je Sasuke?" Ozvalo se najednou hlasitě a zřetelně. To byla Trigrin, to co měla vyřídit byl vzkaz pro Sasukeho, přece nezklame svou novou kamarádku, ne? V tu chvíli už ke dveřím mířil vysoký černovlasý kluk s černýma tajemnýma očima, ano to byl Sasuke- idol mnoha dívek tady na SHS. "Já, co potřebuješ?" Zeptal se a změřil si Trigrin pohledem. "Už víš, že je Siriwasi v čudu, já ti mám od ní něco málo vyřídit. Vzkazuje ti, že vám to nevyšlo a já bych tě nejraději něčím praštila, to jsi jí mohl u té flašky dát aspoň malou pusu ne? Na rozloučenou, kruci ještě zlomený srdce bude řešit, ignorante!" Řekla Trigrin jasně a zřetelně až Sasuke nasadil udivený výraz. "Pěkně řečeno, tak mě prašti, slečno upřímná." Ohradil se Sasuke, tohle na něho bylo moc přímočaré a zřejmě ho to i mrzelo. "Fajn!" Začepýřila se Trigrin, načež Sasuke dostal facku, až to plesklo. "Spokojený?" Usmála se Trigrin, to se jí na chvíli vrátila nálada, v tu chvíli už na ni všichni ostatní nevěřícně koukali a Sasuke nebyl schopný slova. Mezitím se Suisei s Koizomi rozhodla najít Mayako a i přes pitomé kecy kluků z Akatsuki z nich dostala, že prý šla na dívčí záchody a tam ji taky ty dvě našly. "May, to jsme my, Suisei a Koizomi." Ozvala se Suisei. "Musíme ti něco říct, vylez." Přidala se Koizomi načež s jednoho rohu vykoukla Mayako. "No?" Řekla posmutněle a tak se ty dvě daly do vypravování a jak Jarmila předpovídala, Mayako klesla nálada ještě víc. "To je strašné, chudák Siriwasi. To je snad nějaké hodně nešťastné období co se kluků a rodiny týká." Povzdechla si, když vtom zazvonilo. "Možná o přestávce, ale když tak po škole." Zavolala na Mayako Suisei a pak se všechny tři vrátily do svých tříd. Ať už to byla 1.A, B nebo C a nebo 3.C, nikde nepanovala nijak dobrá nálada. Bylo to jako nemoc, ten smutek, nakazil se jeden a už to měli všichni. Starý Sarutobi jen kroutil hlavou, co to dneska s jeho třídou je. "A málem bych zapomněl, Saruwatari z rodinných důvodů naši školu opustila a tak mezi námi vítám Trigrin." Řekl ještě než začal s výkladem. "My víme a mimochodem, ona jméno Saruwatari nesnášela, každý jí říkal Siriwasi." Ozval se Sasuke, že by ho ta facka probrala? Podobně to vypadalo i v B. Asuma kontroloval, jestli mají studenti všechny věci do hodiny a když se zastavil u Sango, jen zakroutil hlavou. "Sango, tohle není poprvé a vůbec, co jste tak opadlý?" Divil se Asuma. "To víte, když vám na bůh ví jak dlouho odjede kamarádka, které zabili rodiče, nemáte zrovna dobrou náladu." Ozvala se Natali, načež Asuma jen překvapeně pootevřel pusu. "Aha." Řekl jen a raději už se na nic neptal. V C by se Iruka ve svých studentech krve nedořezal, až asi po deseti minutách z Nakashimy vyloudil vysvětlení. "no dobrá, chápu, že vám Siriwasi chybí, ale hodina hold musí pokračovat." Pokrčil rameny a začal s výkladem. V 3.C sice padla špatná nálada jen na Mayako, ale to pořádná, až skoro nevnímala. "Mayako, vnímej pro boha!" Ozval se najednou zvučný hlas Tou'u, hold mladá chemikářka neměla pro tohle chování pochopení. "Holka co s tebou je? To se po večer taháš s kluky, že mi tady spíš?" Kroutila Tou'u hlavou, načež se pár kluků z Akatsuki odvážilo kecnout nějakou rýpavou poznámku, za to je ale hned chemikářka okřikla. Mayako se k tomu nijak nevyjadřovala, bylo jí jedno, co si profesorka myslí. To tak, ještě abych tady líčila svůj soukromí život, pomyslela si a opět se ponořila do svých myšlenek.
Tak a vyučování se pomalu chýlilo ke konci, šestá hodina měla za chvíli skončit. 1.A už měla s učením pro dnešek konec, ale Trigrin, Yukiko i Leiko samozřejmě na své kamarádky čekaly. A konečně, hodiny ukazovaly přesně pět minut po druhé odpolední a vtom se už ozval školní zvonek. Všechny jste se sbalily a pomalu zamířily před vstupní bránu, kde jste na sebe vždy čekaly. Jarmila šla poslední a chtěla holky dohnat, takže se za nimi hned rozběhla, když vtom ji kdosi chytil za ruku, takže se musela zastavit. Než ale stačila říct jediné slovo, skoro oněměla, to Pein ji chytil. Její vysněný nádherný Pein, před kterým se tak "parádně" opila. "Gomen, celý den jsem tě nemohl najít. Nemáš náhodou k večeru čas?" Zeptal se s úsměvem. "K večeru? Em jo, ano, jasně." Vykoktala ze sebe Jarmila a snažila se uklidnit. "Soka, tak v devět se pro tebe stavím." Mrkl na ni Pein. "Hej šéfíku pohni, nebudeme čekat věčně." Křikl na Peina Kisame, který společně s ostatními kluky z Akatsuki stál opodál. "Jo, už letím." Zavrčel Pein a pak se ještě na Jarmilu usmál. "Tak v devět, jo a málem bych zapomněl, sluší ti to." Řekl mile a pak odešel. Jarmila chvíli nemohla uvěřit, co se teď stalo ale pak s červenými tvářemi rychle upalovala za holkami. Ty už všechny stály venku, tedy až na Leiko. Ta právě mířila za nimi s hromadou knížek, které si včera ve škole nechala. "Leiko, nechceš s tím pomoct?" Nabídla se Ritsuko, ale už bylo pozdě. "Pozor!" Křikla Yukiko, jenže to už kolem Leiko proběhlo pár rozjařených kluků, ona zavrávorala a i s těmi knihami šup na zem. "No nejsem tady jediná šikovná." Usmála se Midori Hana a už chtěla jít Leiko pomoct, jenže to už u ní byl Naruto, Sai a Gaara. Pomohli jí zvednout knihy a pak jí Naruto cosi předal. "My nic, jen ti to máme přidat." Řekl polohlasně Gaara. "Jo, od Sasukeho." Kývl Sai, načež se Gaara plácl do čela a Naruto rychle Saiovi přikryl dlaní pusu. "Baka, to mělo být překvapení, dattebayo!" Zaláteřil Naruto, to už společně s Gaarou Saie táhl pryč. "No? To jsme slyšely, něco předat, jo?" Zeptala se zvědavě Miharu. "Co dodat? Slyšely jste Saie." Usmála se Nakashima. "Tak už se na to podívej, aspoň něco na zlepšení nálady!" Pobídla Leiko Natali. "Že by Sasánkovi ta facka cosi urovnala v kebuli?" Zamrkala Yukiko, načež se Trigrin spokojeně usmála. "To se musí umět." Poznamenala hrdě, to už došla i Jarmila. "No hurá, poslední opozdilec a jde se na oběd aneb potřebuju něco sladkého, to je nejlepší na blbou náladu!" Oznámila Sango. "Počkat, tady něco nesedí. Je to zvláštní, má to červené líce a jakýsi úsměv, čuchám kluka!" Upozornila Mayako, které se objevila v té dnešní náladě světlá chvilka."Je mi trochu blbé radovat se, když máme držet smutek." Pokrčila rameny Jarmila a Leiko přikývla. "Pravda, ale Siriwasi by asi nebyla moc ráda, kdyby viděla ty naše zachmuřelý xichtíky." Podotkla Miharu. "Fajn, v devět, mám rande." Vypadlo z Jarmily načež se rozzářila jako sluníčko. "Wá, no konečně nám Pein dostal rozum, že?" Usmála se Koizomi. "A byl střízlivý?" Popichovala Nakashima. "Hej!" Zamračila se Jarmila, načež Nakashima nasadila výraz alá Já jen pro jistotu. "A ty Leiko, koukej to přečíst nahlas!" Vrátila se k původnímu tématu Midori Yoshi. "Ne ne, víte co, možná to otevřu na obědě." Zakroutila hlavou Leiko a strčila si ten dopis do tašky. "Pche, stejně to do té doby nevydržíš." Odfrkla si žertovně Trigrin. "Soka, ale dneska jíte u mě, budete pokusnými králíky aneb ochutnáte jak vařím." Oznámila Yukiko. "A nedáš nám tam jed nebo tak něco?" Zahrála Sango ustrašenou. "Jestli si teď nepohnete, tak asi jo." Rozhodla Yukiko a tak jste vyrazily zpět na kolej.
No bůh ví, co vás ještě dnes čeká. Jak dopadne oběd u Yukiko? Pokazí se Jarmile to rande a co se vlastně píše v tom dopise pro Leiko? A vůbec, kdo zná na tohle všechno odpovědi?

 

3, 2, 1- nezděste se! XD

6. června 2009 v 14:12 | Midori Hana |  Watashi☺
Ohayou lidičky, no tak jsem si říkala, že bych sem mohla strčit svoje katastrofální kreslení.
Takže prosím, nezděste se, nic pro slabé povahy nebo šílené kritiky. XD
Já vím, je to děs.
P.S. Asi jste si všimli názvů těch pictů, tak jen pro zajímavost, Maou znamená ďábel a Fukyuu je nesmrtelný.

Midori bude zlá XD

5. června 2009 v 17:27 | Midori Hana |  Povídky pro vás
Ták a budu zlá, aneb dám to na dvě možná tři části alá budu napínat. XD
Konichiwa, jmenuji se Kasumi a pocházím z Konohy. Neměla jsem to v životě lehké, nikdo se se mnou moc nemazlil, ale všechno zlé je k něčemu dobré. Posílilo mě to, ale i tak jsem neunikla černému dotyku smrti. Co se stalo, ptáte se? Tak se utište a poslouchejte, tohle je můj příběh…

Je pravda, že to čeho se lidé bojí, to odsuzují a nenávidí, bohužel je to tak. Mnozí by dali všechno, aby měli kekei genkei, aby byli součástí silného klanu a proč? Protože vidí jen ty klady, bolest a utrpení, které mi moje kekei genkei přinesla už nevidí. Koho by nezasáhlo, když před jeho očima vyvraždili celou jeho rodinu a on sám byl odsuzován a nenáviděn? Mlčíte? Ano, nedivím se. Tohle mě poznamenalo na celý život, ale musela jsem to překonat, nemohla jsem se utopit v tom rudém moři zvaném Minulost. Co uděláte, když vás všichni kolem nenávidí? Já se čirou náhodou dostala mezi lidi, kteří stáli o někoho, jako jsem já. A co líp, byli to nepřátelé všech těch odporných vrahů, kteří chladnokrevně zabili můj klan! Jak se líp pomstít než s pomocí jejich soupeřů?
Z Konohy jsem odešla, když mi bylo dvacet. Možná byste si mysleli, že mi pak ANBU dali pokoj, ale to byste se mýlili. Proč si na své konto nepřipsat další trofej v podobě posledního člena mého klanu, navíc někoho kdo má rinegan? Sama jsem nevěděla, kam vlastně jdu, bylo mi to jedno, hlavně daleko od Konohy. Vyrazila jsem jednoho dne ráno hned za svítání, ještě jsem se naposledy rozloučila s naším domem, tam kde jsem se narodila, kde jsem žila a kde mi zabili rodinu a pak už jsem rychle vyrazila z vesnice. Od Konohy jsem zamířila někam na severozápad, tiše a mrštně jsem se proplétala mezi větvemi v lese a obratně skákala ze stromu na strom. V tu chvíli jsem si myslela, že už je to za mnou, že už mám od Konohy klid a teď začnu nový život. Chyba, kunai který se mi v mžiku zabodl do levého stehna mě přesvědčil, že mě má minulost bude neustále pronásledovat. Ostrá bolest mě donutila zastavit, ovšem poněkud nešikovně jsem spíše než slezla spadla z jednoho stromu přímo na zem. Ten pád nebyl tak hrozný, ale ještě víc zmenšil mé šance na útěk. Sotva jsem se vzpamatovala, už kolem mě stálo sedm ANBU, všichni s kunaii nebo jinými katanami připraveni zabít mě jako prašivého psa. Ne, takhle neskončím, když ne kvůli mému klanu tak ne kvůli sobě! Tohle byla první věc, která se mi mihla hlavou, když mě jeden z těch vrahů sekl katanou do pravé ruky. Nevěděla jsem, kde se ve mně ta síla vzala, ale bolest nebolest jsem rychle vstala a útok opětovala. Za normálních okolností by mi sedm ANBU nedělalo problém, ale v tomhle stavu jsem měla i se svým umem co dělat. Za nedlouho jeden z nich padl k zemi a druhého jsem těžce zranila, ale těch zbylých pět si se mnou dokázalo poradit. Boj trval dlouho, sice jsem skolila dalšího, ale zato jsem přišla o zbytek chakry a schytala jsem několik kunaiů a shurikenů do zad a do levé ruky. Už toho bylo moc, nemohla jsem dál, jeden z těch útočníku mi zasadil zřejmě rozhodující ránu, která mě odhodila až na jeden strom. Ten náraz byl silný a skoro mě ochromil, v jednu chvíli se mi zatmělo před očima. Když jsem je pak otevřela, uvědomila jsem si, že ležím v krvi na zemi a z dálky snad ze všech stran se na mě řítí dost kunaiů. Tak tohle je konec? Takhle skončím? Pomyslela jsem si smutně a při tom se pokusila vstát, ale nešlo to. Zavřela jsem tedy oči a čekala, čekala jsem, co bude. Nedoufala jsem v záchranu, zázraky se přece nedějí, můj dosavadní život toho byl důkazem. Ale přece jen, záchrana přišla! Místo ostré bolesti jsem ucítila jakoby se kolem mě něco rychle mihlo a uslyšela jsem, jak všechny ty kunaie dopadly na zem. Otevřela jsem oči a snažila se pochopit, co se stalo. Přede mnou stál jakýsi muž s krátkými trochu ježatými zrzavými vlasy v černém kabátě s červenými mraky a kolem něho ležela ta spousta kunaiů a mrtví ANBU. Ten plášť, on patří k "Akatsuki." Zašeptala jsem konec své myšlenky a opět se zkusila alespoň vzepřít na loktech, ale ani to jsem v tu chvíli nedokázala. Nevím, zda ten muž mé šeptnutí zaznamenal, ale po chvilce se ke mně sklonil a zadíval se mi do očí. "U nás budeš v bezpečí." Řekl klidně, opatrně mě vzal do náručí a pak se mnou zamířil stejným směrem jakým jsem předtím spěchala. Dál už si to nepamatuji, ztratila jsem vědomí a probrala se až na nějakém neznámém místě. Tehdy jsem ještě netušila, že se to místo brzy stane mým novým domovem a lidé, kteří zde žijí se stanou novým smyslem mého života.
Po nevím jak dlouhé době mě probudily čísi hlasy, rozeznala jsem dva mužské a jeden jemný ženský. "U Konohy říkáš?" "Málem ji zabili, bůh ví proč po ní šli." "To je jedno, snad bude v pořádku, je krásná, co říkáš?" Pomalu jsem otevřela oči a rozhlížela se kolem, ležela jsem skoro celá v obvazech na nějaké palandě v malé místnůstce, kde jsem ještě uviděla jakousi skříň, celkem velký stůl, čtyři židle a tři postavy. Byl tam ten zrzek, co mi pomohl, potom nějaká žena s modrými vlasy staženými do drdolu ozdobeným bílou růží a ještě jsem rozeznala někoho s dlouhými blond vlasy staženými do vysokého copu, ovšem v tu chvíli jsem nedokázala určit zda to byl muž nebo žena. "Už se probouzí." Upozornila ta modrovláska a všichni tři se obrátili ke mně. Tentokrát se mi konečně podařilo aspoň si sednout, ovšem za doprovodu bolesti. "Moc se nevrť, jsi pořádně zraněná, několik fraktur, nespočet bodných ran z toho pět hodně hlubokých a ještě hodně modřin, ale budeš v pořádku. Těší mě, jmenuji se Konan." Řekla klidně ta žena, teď už jsem konečně viděla normálně. Její oči byly nádherně modré, rty plné a světlounce růžové a na bradě měla malý stříbrný piercing ve tvaru koule. Stejně jako ti dva měla na sobě černý plášť s červenými mraky. Takže opravdu Akatsuki. Řekla jsem si sama pro sebe a pokusila se o úsměv. "Arigatou, já jsem Kasumi." Dostala jsem ze sebe s obtížemi, neboť i krk jsem měla poraněný a tak se mi hůř mluvilo. "Jmenuji se Deidara, jsem rád, že tvá zranění nejsou tak vážná." Usmál se na mě ten blonďák, dle hlasu už jsem konečně rozeznala, že to byl muž. I Deidarovi jsem věnovala úsměv a pak zaměřila svůj pohled na mého zachránce.
Byl celkem vysoký a dle mého názoru pěkný, v obličeji měl několik piercing stejně tak i v uších, ale nejvíce mě upoutaly jeho oči. Neměl obyčejné oči, krom toho jak působily tajemně a svůdně, měl rinegan, stejně jako já! Zřejmě jsem na něj hleděla moc dlouho, neboť se na mě usmál a přišel blíž. "Já jsem Pein, vítej u nás v Akatsuki, v mojí organizaci." Představil se a také se mi zadíval do očí. "Kasumi řekni, proč po tobě šli ANBU?" Zeptala se Konan. Nadechla jsem se a ač trochu s obtížemi jsem začala vyprávět. "Takže ty máš rinegan?" Žasl Deidara a při tom se podíval na Peina. "Budeš u nás, než se úplně uzdravíš, potom bych měl pro tebe návrh, ale to moc předbíhám, odpočiň si." Zareagoval Pein a pak společně s Konan a Deidarou odešel. A já osaměla, jen jsem tiše ležela a dívala se do stropu. Návrh? Co může chtít? Pomyslela jsem si, ale tuhle otázku jsem hned pustila z hlavy a usnula. Než jsem se zotavila, uběhly asi dva týdny a já se víc spřátelila s mými zachránci. S Konan jsme byly dobré kamarádky, jen mi přišlo, že něco skrývala, ale i já jsem měla svá tajemství a tak jsem to nechala tak. Z Deidary se vyklubal taky dobrý kamarád, vždy mi se vším pomohl, všechno mi ukázal a staral se o mě. Z jeho strany jsem začala pociťovat jistou náklonnost, to byl vlastně on, kdo ten den řekl, že jsem krásná. Mě se také někdo zalíbil, ovšem nebyl to Deidara ale Pein. Zprvu jsem si myslela, že to byla jen vděčnost za záchranu života, ale z přátelství vznikl další cit, který mi říkal, že to je něco víc, tedy tak to bylo alespoň z mé strany.
A bylo to tady, už jsem byla naprosto zdravá a připravená na cokoliv. Jako každý den jsem s Peinem trénovala, pomáhal mi se zase dostat do formy, rozhýbat se a při tom si nic neudělat. Tuhle část dne jsem měla ráda, byla jsem šťastná pokaždé, když jsem byla s ním. "Pro dnešek by to mohlo stačit, jak se cítíš?" Zeptal se Pein asi po dvou hodinách tréninku. "Dobře, vždyť už jsem zdravá." Usmála jsem se na něj. "To rád slyším." Ozval se najednou Deidara, který právě přišel i s Konan. "Kasumi, vzpomínáš, jak jsem mluvil o tom návrhu?" Řekl Pein svým typicky klidným tónem. Jen jsem souhlasně přikývla a bedlivě poslouchala dál. "Akatsuki potřebuje posilu, několik členů už zemřelo a stále je pořád dost práce. Přejdu tedy k věci Kasumi, nechceš se přidat k Akatsuki?" Pokračoval Pein a při tom se mi nepřestával dívat do očí. Přiznávám, že mě to párkrát napadlo ale nemyslela jsem si, že by to mohla být skutečnost. Proč se nepřidat? Pomohu nepříteli Konohy, stanu se členem vážené organizace a navíc budu mezi lidmi, kteří mě mají rádi, tak proč ne? "Bude mi potěšením." Odpověděla jsem a při tom mrkla na Peina. Ten vypadal, že ho to potěšilo a Konan byla také ráda, že jsem přijala. Ovšem největší radost z toho měl Deidara, který to ani neskrýval. Hned ke mně přiskočil a obejmul mě se slovy "Jsem rád, že budeme spolu." Tohle gesto i jeho slova mě zaskočila, že by o mě vážně stál? To bylo poprvé, co jsem se nad tím zamyslela.
Tak šel můj život dál, už ze mě byl právoplatný člen Akatsuki. Moc se toho nezměnilo, s Konan jsme byly pořád kamarádky, pořád se mi líbil Pein a já se pořád líbila Deidarovi. Věděla jsem, že mi to dřív nebo později řekne do očí, i když to z jeho chování bylo patrné. A taky řekl. Jednoho dne jsme se vraceli z úspěšně splněné mise, když jsme míjeli jakési jezírko, zastavila jsem, abych si doplnila zásoby vody, taky nám ještě zbýval den cesty. "Tady bychom mohli přespat, co myslíš?" Zeptal se mě Deidara s úsměvem jako vždy. Jen jsem na znamení souhlasu kývla, vzala si svou čutoru a zamířila k onomu jezírku. Sehla jsem se k vodě a chystala se nabrat si jí trochu, ale z ničeho nic mě někdo chytl za rameno. Pochopitelně jsem se lekla a čutoru upustila na zem, když jsem se potom otočila, uvědomila jsem si, že to byl Deidara. "Gomen, nechtěl jsem tě vystrašit." Omluvil se mi. "To nic." Mávla jsem nad tím rukou a natáhla se po čutoře, kterou jsem upustila někam do trávy. "Náhodou" se po ní natáhl i Deidara a místo čutory chytil mou ruku. "Kasumi," řekl něžně a zadíval se mi do očí. Bylo mi jasné, co asi chce. "Já vím, co mi chceš říct, ale…" Přerušila jsem ho, ale větu jsem nedokončila. "Chápu, Pein." Dovtípil se Deidara a úsměv mu rázem zmizel, podal mi čutoru a zmizel mi z očí. Ten den jsem ho už neviděla a při cestě zpět se mnou ani nepromluvil. Uklidňovala jsem se, že je to lepší než mu dávat falešné naděje, ale i tak jsem se cítila trochu provinile. Konečně tady byl konec naší mise a já už se těšila na Peina a taky na Konan, chtěla jsem totiž s někým probrat tu věc s Deidarou. Hned jak jsem si trochu odpočala, šla jsem najít Konan a taky jsem ji našla, ale nepotěšilo mě jak. Zastihla jsem ji s Peinem při rozhovoru nebo spíš flirtu a co hůř, Konan to opětovala! Stála jsem tam jak opařená, jako by mi právě do očí řekl, že nemám šanci. Měla jsem štěstí, nevšimli si mě a tak jsem se nepozorovaně dostala do svého pokoje. Tedy aspoň jsem si myslela, že mě nikdo neviděl...
A pokračování příště XD
 


Můj 36. SB

5. června 2009 v 17:22 | Midori Hana |  Spřáteláky♥
A spřátelák číslo 36, opět s mega spožděním. XD


Můj 35. SB

5. června 2009 v 17:19 | Midori Hana |  Spřáteláky♥
Tákže s opravdu nepopsatelným spožděním tady mám něco pro můj 35. spřátelák.


A dost!

21. května 2009 v 21:04 | Midori Hana |  Info
A dost!
Momentálně nemám nápady, vyschnuto, sucho, nic, prázdno, vakuum, šmytec, fuj!
Z vysvědčení mám husí kůži, času zrovna moc nemám a tak jsem došla k rozhodnutí.

Chvilka napětí...

Po prvních pár větách si asi domyslíte, že něco ruším...

Wáá lidi houby XDXD Nic neruším, všechno pokračuje dál! Jen si to všechno potřebuju uspořádat a tak jsem si udělala takový plán.

1. Tak 1.9. budu měnit des. Vůbec to neznamená, že se mi ten od Haruko nelíbí, ten je naopak naprosto úžasný!!!Na řadu příjde rovněž super des od Yamamury Aiko, však uvidíte.
2. VGS má poněkud spoždění, ale hned co to vyřeším s Ormalin a Shiny-popcorn, zahájím 4. kolo.
3. Kasumi Kioko může 5.6. 2009 počítat s tím, že tady na blogu bude mít povídku, kterou si objednala. Pak se pouštím do povídky pro Nele.senpai.
4. Nejpozději do 10.6. 2009 se objeví 14. kapitola SHS.
5. Nejpozději do 15.6. 2009 se objeví 2. kapitola Fukyuu.
6. Přes prázdniny hodlám rozjet speciální soutěž pro SB, která bude končit 1.9. 2009.
7. Přes prázdniny plánuju blog oživit, takže bleskovky atd.
8. Začátkem září se na blogu objeví další povídka, buď společná Vampire Kiss, která se týká Vampire Knight nebo Bara no Nisshi (v překladu Deník růže), tahle ale nebude společná. O tom, kterou rozjedu rozhodnete v anketě dole.
9. Pokud byste se mnou chtěli jen tak pokecat, na něco se zeptat nebo tak, moje ICQ je 415-615-002 a nebo mě najdete na mém RPG fóru. (Kdyžtak se můžete regnout. XD)

Tak to je asi vše, jo a samozřejmě budu slavit všechny svátky, které mám v tomhle kalendáři, tak dewamata!

Novinky na scénu!

11. května 2009 v 18:22 | Midori Hana |  Info

Ohayou lidičky, hned na začátek
GOMENASAI!!!

Moc se omluvám, vím jsem hrozná. Nic nepřidávám, nepíšu komenty, za Sb nechodím, gomen! Teď toho mám moc, zítra čtvrtletka z matiky, ve čtvrtek zemák a fyzika a příští úterý občanka. V nejbližší době se asi nic nového neobjeví, omlouvám se, nezlobte se na mě.

Ale mám i jiné zprávy.
Zaprvé, ucho mám už v pohodě! Bylo to jen z nachlazení a už je to v pohodě.
Zadruhé jsem si změnila jméno z Midori na Midori Hana, už to chtělo příjmení. Pro zajímavost, Midori znamená zelená a Hana je květina, takže zelená kytka. XD
Zatřetí, MIHARU GRATULUJU!!! Miharu má dnes narozeniny a já přeju jen to nejlepší, hodně štěstí a radosti do života, zdraví a hodně dobrých kámošů a lásky! Tady máš takový pokus o dárek. XD


Gaara se omluval, že to kvůli misi nestihne, ale tohle mi pro tebe nechal a tak ti to předávám.
A na závěr výsledky 3. kola VGS a zadání do kola 4.
Bohužel nám vypadla Miharu, ale její chibík se mě osobně velmi líbil. Arigatou za účast v soutěži, odvedlas dobrou práci, arigatou Miharu.

A pro ty co postoupili, do 18.5. 2009 mi můžete poslat na sakura13@volny.cz svůj blend s Naruto tématikou, tak se těším na vaše výtvory a na úplný závěr sem dávám ukázku blendu a výsledky 3. kola.
Midori Yoshi37.1%37.1% (33)
Miharu No Sabaku12.4%12.4% (11)
Shiny-popcorn28.1%28.1% (25)
Ormalin22.5%22.5% (20)

Wá, to je den :-(

7. května 2009 v 21:52 | Midori |  Watashi☺
Ach jo, to je zase "úžasný" den! Ano, konečně jsem na PC, dúvod k oslavě? Ne! Jsem tady teprve skoro v deset večer, takže nic nestihnu udělat! Pokud vám to nebude moc vaditr, zrekapituluju vám svůj hrozný den.
Začalo to tím, že jsem si praskla klíčema balónek za dvacku. XD No dobré, to patří mezi to menší zlo + malé zlepšení dík 1 ze zemáku. Ale pak se dozvím, že v úterý a ve středu budem psát velké písemky na hranoly = jasná 5 = zarach na bůh ví jak dlouho = Midori je mrtvola = POMOC!!!!!
Dále, od půlky zemáku mě hrozně bolí jedno místo pod pravým uchem, taková ostrá bodavá bolest. Prvně mi holky říkaly, že to můžu mít z nachlazení, pak ale mluvily o zánětu středního ucha a pak i o příušnicích.
Dále, když jsem jela domů a podívala se z autobusu na zastávku zijstila jsem, že jsem si tam nechala tašku s tělákem, ve které byla i moje pěněženka s měsíčníkem, kartičkou na obědy, průkazkou na kolo a do knihovny, penězy a dárek ke dni matek!!! No děs, já se málem zbláznila, vystoupila jsem hned na další zastávce, chytila autobus zpátky a díky bohu, ta taška tam se všemi věcmi byla!! Aspoń něco, ale tím to nekončí.
Příjdu domů, je mi celkem blbě a co nezjistím, em dívčí problémy, možná máte tušení a ucho samozřejmě bolí a copak to je? Mám zánět středního ucha a 3 dny se nedostanu k doktorce, no paráda! Lidi den jak něco, nepřála bych nikomu zažít a na závěr pro mě jakožto velkého úchyla na Vampire Knight a ještě většího úchyla na Hanabusu Aidou jsem zijstila, že už začal konkurz na postavy do VK povídky a Aidou už je zabraný!!!!! No střelte mě někdo!!!

Za bleskovku, kawai!

7. května 2009 v 21:37 | Midori |  Pro mě? Arigatou☻
Sate lidičky, tak tady s menším spožděním dávám na blog naprosto kawai diplom od Aiko, arigatou!!

Fukyuu-9. ledna aneb příjezd nových studentů(Zbytek)

5. května 2009 v 21:17 | Midori |  Kapitoly Fukyuu

Japonsko leží na mnoha ostrovech a jedním z nich je i malý ostrov nebo spíš ostrovní město jménem Tenryuu. Ano, drak střežící nebeskou bránu, to je trefný překlad jména toho města. Tenryuu je nádherné městečko dodržující tradice, ale i městečko, které jde s dobou, i když se to třeba od prvního pohledu nezdá. Na tomhle malém ostrůvku se ale před rokem odehrála děsivá událost, která navždy poznamenala všechny obyvatele Tenryuu. Kdo by řekl, že takové malebné místo má za sebou takovou krvavou minulost? Kdo by řekl, že se zde před rokem objevil psychopat, který málem vyvraždil celé městečko? Jak se říká, první zdání klame a stejně tak i pohled na toto nádherné místo, které se stejně jako jeho obyvatelé snaží skrýt tu bolest a utrpení, které se tady před tím rokem objevilo.

Loď se pomalu blížila k jednomu malému ostrovu, Tenryuu se brzy mělo stát vaším novým domovem. To byl přece důvod k radosti, dostat se na Tenryskou střední nebo na vysokou, to se každému nepovede. "Hele Aiko, Aiko, kruci Aiko sundej si to z uší!" Zaláteřila zelenooká černovláska, když jí její kamarádka delší dobu ignorovala. Aiko si po chvilce konečně sundala sluchátka a věnovala své kamarádce pozornost. "Co je Koizumi?" Řekla klidně a při tom si rukou pročísla své dlouhé červené vlasy. "Podívej se, už jsme tady. Není to nádhera?" Žasla Koizumi nad krásou přibližujícího se Tenryuu. Už z dálky bylo vidět několik nádherných budov a přístav. "Jo, pěkný a to je všechno, cos mi chtěla?" Odpověděla Aiko a už se chystala opět si nasadit sluchátka. "Teda ty se umíš pro některé věci fakt nadchnout." Zavrčela Koizumi a dál se kochala pohledem. "Keiko že seš z toho tak paf." Pousmála se Aiko, ale sluchátka si už schovala. Nebylo to ani deset minut a už byla loď v přístavu. Krom Keiko a Aiko na téhle lodi byla spousta nových studentů, letos se na Tenryskou střední i na výšku dostalo opravdu dost lidí. Sotva se všichni vylodili a posádka jim vyložila zavazadla, už se k nim řítil průvodce. "Ohayou!" Křičel vesele jakýsi muž, mohlo mu být asi tak dvacet-pět, měl světle hnědé vlasy stažené do copu, tmavě hnědé oči a na nose zvláštní jizvu. "Jmenuji se Iruka Umino, jsem jeden ze zdejších profesorů, pojďte, prvně se ubytujete a pak vás provedu městem. Je tady hodně k vidění, Tenryuu je město s bohatou historií a spoustou tradic, ale taky je to město na úrovni, i když se vám to třeba na první pohled nezdá." Vychrlil ze sebe a v jeho hlase bylo slyšet, že je na své město náležitě pyšný. Tak tedy ta horda nováčků v čele s Irukou zamířila kdesi do centra Tenryuu. Iruka vás vedl spletitými uličkami, do chodů a ze schodů, přes různé mosty až jste se zastavili před několika budovami. "Tady budete bydlet, domky jsou po čtyřech a samozřejmě budou dívky bydlet s dívkami a chlapci s chlapci." Oznámil Iruka a při posledních slovech uslyšel jakési zašumění a smích. "Dobrá, přečtu vám teď rozdělení a daná čtveřice si přijde pro klíče a ubytuje se ano?" Utišil to šelestění Iruka a vzal si nějaký seznam. "Takže chatka 1 Tajína Kojima Michiyo Uchiha, Nakashima Itoe, Yamamura Aiko a Keiko Koizumi." Řekl a počkal, až se z davu vynořily čtyři dívky. Zrzavá Aiko samozřejmě se sluchátky na uších, černovláska Keiko, Nakashima se zvláštníma žlutýma očima a hnědými vlasy a Tajína s dlouhými rovnými vlasy černé barvy, tak tohle byli obyvatelé prvního domku. Iruka každé z nich dal jeden klíč, nasměroval je k jejich chatce a pak se opět věnoval seznamu, až byli všichni studenti rozděleni. "Je čtvrt na jedenáct, takže v jedenáct si pro vás přijdu a provedu vás po městečku." Zavolal ještě Iruka a pak si šel po svém. Jak jste později zjistili, všechny chatky byly stejné ale pěkné a útulné, pro všechny tam bylo dost místa a mísil se zde starý japonský styl s nynější dobou nemluvně o tom, že v každém domku byla televize i počítač. Tak jak vás rozdělili, tak jste se taky rozešli do svých domků a na seznamování zatím nebyl čas.
(Domek 1)V chatce 1 bylo hned živo neboť se Aiko rozhodla, že si zapojí reproduktory a tak její oblíbené písničky bylo pěkně slyšet. "Aiko, nechceš to trochu ztlumit?" Pokusila se Keiko, ale buď ji Aiko neslyšela nebo to ignorovala, jen se pohupovala do rytmu stejně jako Nakashima a Tajína. "Tak tohle bude sranda, tady nám nikdo nebude nic rozkazovat a navíc tu ještě máme naše kluky." Jásala Nakashima a doslova odtančila ke svému kufru což provázelo záchvat smíchu. "To jo, kluci ze základky, určitě tam taky nějakého máte, že jo?" Chytila se toho hned Tajína a zvědavě se podívala na své spolubydlící. "Tak prvně, kolik kluků už jste měly? Já jsem chodila se Sasorim a teď nikoho nemám, ale řeknu vám, že třeba Gaara není špatný, ale ještě hezčí je Deidara." Začala hned Tajína a mluvila tak, že působila jako opravdový znalec co se kluků týká. Ovšem při její poznámce o Gaarovi sebou Aiko nevrle trhla a když se zmínila o Deidarovi, Nakashima se neubránila vražednému pohledu. "Co na mě tak koukáte? Já neřekla, že s nima chodím, líbit se mi můžou ne?" Pokrčila rameny Tajína, načež Keiko musela Aiko držet a následně ji umlčet, když začala řvát na celé Tenryuu, že Gaara je její. "Grr, no jak myslíš, ale Deidara rovná se můj!" Zareagovala Nakashima a zkřížila si ruce na prsou. Tajína překvapeně zamrkala, zřejmě nečekala, že svá zlatíčka budou holky tak bránit. "A kdo se líbí tobě Keiko?" Pokusila se o změnu tématu Nakashima. "Um, Neji." Začervenala se Keiko, která si mezitím vybalovala věci. "A upozorňuji, že nejen líbí, už spolu chodí!" Hlásila vesele Aiko načež se Keiko spokojeně usmála.
(Domek 2) "Au!" Vyjekla Leiko, když jí Sango omylem shodila čísi těžký kufr na nohu. "Hups, gomen, jsi v poho?" Omluvila se Sango načež Leiko přikývla. "Čí je ten kufr? Váží to určitě aspoň tunu." Pousmála se Leiko a rozhlédla se po pokoji. "Můj, ale vždyť není tak těžký ne?" Ozvala se Mina a došla si pro svůj kufr, když ho ale zvedla, trochu zavrávorala. "Dobrý, beru zpět." Odvolala to Mina a dotáhla si kufr k posteli. "Po čem se vám bude nejvíc stýskat, myslím, když jsme teď na bůh ví na jak dlouho v Tenryuu. Mně bude celkem chybět teta, sice mi někdy lezla do soukromí a na nervy, ale jinak je fajn." Ozvala se najednou Sango a přitom si vyndala na postel kupku triček. "Teta? A co rodiče?" Podivila se hned Mina. "Ti už jsou mrtví." Odpověděla Sango chladně načež Mina ztuhla. "Gomenasai, já nevěděla." Pípla a raději se věnovala svému kufru. "Mně rodina moc chybět nebude, to nic, měli jsme nějaké spory, ale jinak v poho. Asi mi budou chybět kámoši, ale koukám, že si tu spoustu nových najdu." Přidala se Leiko. "No, mně by asi chyběl můj oblíbený polštářek, ale já si ho vzala s sebou." Usmála se Mina a zamávala na holky modrým polštářkem, na kterém byla vyšita třpytivou nití růže. "A co ty, Leilo?" Zeptala se najednou Sango a pohled vrhla na drobnou dívku s růžovými vlasy a černým melírem. "Páni, já si tě málem nevšimla, ty teda umíš být tichá." Vykulila oči Mina. "Jo, to jo." Přikývla Leiko a začala si rovnat oblečení do skříně. "Em no, mně asi bude chybět Tsuki san, to je jedna vychovatelka z dětského domova, kde jsem dřív žila, rodiče mi také zemřeli." Odpověděla tiše Leila tónem, jakoby něco provedla.
(Domek 3)Jakmile se otevřeli dveře do chatky, strhl se doslova boj o to, kdo bude mít jakou skříň a kdo kde bude spát. Miharu nemilosrdně hájila postel u okna a Suisei se hádala s Kasumi o jednu skříň, která prý je největší, i když byly všechny skříně přibližně stejné. "Vy z toho děláte." Pousmála se Midori a sedla si na poslední volnou postel hned u dveří. Ještě chvilku to trvalo, ale pak už se holky konečně dohodly a mohlo se začít vybalovat. "Hele holky slyšely jste to? Prý je tady i dcera premiéra." Nadhodila Kasumi. "Jo, jsem zvědavá, jaká asi bude." Přidala se Suisei. "Asi nějaká nafoukaná nádhera, která si myslí, že je bůh ví co. Vzpomínáte na tu krávu ze základky?" Zareagovala Miharu. "Jo, starostova dceruška, fuj." Ošila se Suisei. "To bylo něco, učitelé z ní byli celí na měkko, aby se zavděčili panu starostovi a ona si toho náramně užívala, díky bohu, že už s ní nemusíme chodit do třídy." Uzavřela to téma Kasumi. Zatím, co se ty tři dohadovaly, jaká ta holka bude, Midori to trochu překvapilo. Vždyť taková vůbec nejsem, já přece nepatřím mezi ty nafoukané princezničky. Mihlo se jí hlavou a trochu ji to zamrzelo. "Hele já a Suisei tady v Tenryuu máme známou, jdete s námi?" Optala se Miharu a vytáhla z tašky poslední věci. "Teď? Vždyť tady za chvíli bude Iruka." Nesouhlasila Kasumi a dál si rovnala věci do poliček. "A co má být? Tak tu holt nebudem." Pokrčila rameny Suisei a společně s Miharu se vytratila ze dveří. "Z toho bude průšvih."Ozvala se Midori a ještě se podívala za těma dvěma, jak bezstarostně jdou kamsi pryč.
(Domek 10)Holky ale nebyly jediné, které rozebíraly nové spolužáky a to, jaké to tady v Tenryuu asi bude. "Určitě to tady bude lepší než v nějakým velkoměstě." Pokračoval Dan v debatě. "To asi jo, od pohledu je to tu pěkný." Souhlasil Paas. "To je jedno, hlavní jsou lidi kolem." Zareagoval Sasori a ohlédl se po Kakuzovi, po kterém ale nikde nebylo ani vidu ani slechu. "Hey, kde je…" Zeptal se Paas, ale větu nedokončil, přerušil ho totiž jakýsi zvuk, který přicházel z rohu ložnice. No jasně, to si jen Kakuzu přepočítával peníze a pár se mu jich rozkutálelo po zemi. "Ty seš na ty peníze fakt úchyl." Zakroutil hlavou Sasori, když viděl, jak se Kakuzu doslova plazí po zemi a hledá ty spadené drobné. "Hele nechte ho v klidu s penězi, jsou i lepší témata než Kakuzu a jeho úchylky." Řekl Dan a nešlo než souhlasit. "Fajn, upozorňuju, že nejsem drbna, je to jen z čiré zvědavosti. Líbí se vám tady nějaká holka?" Chytil se toho návrhu Sasori a zvědavě si prohlédl své spolubydlící. "Tak čirá zvědavost jo?" Pousmál se Dan. "Co je, to je to tak tajný? Fajn, mně se třeba líbí Sango a co? No tak, která?" Odporoval Sasori. "Hináta." Ozval se Paas a na chvilku se zasnil. "Jo ta z Hyuuga klanu, nemáš špatný vkus." Usoudil hned Sasori a znalecky kývl hlavou. "No, trochu Konan a pak Miharu." Odpověděl Dan, když na něj přišla řada. "Nevím jestli Konan dostaneš, ta je pro nás známá jako slečna nedostižná, ale u té blondsky asi šanci mít budeš." Ohodnotil to opět Sasori. "Která z holek je nejbohatší?" Ozval se Kakuzu, který stále ještě počítal své peníze. "Dej pokoj ty maniaku." Okřikli ho skoro sborově Dan a Paas. "Kolik je?" Změnil téma Kakuzu, když už si posbíral všechny své peníze. "Za deset jedenáct, proč?" Odpověděl Paas. "Protože za deset minut začíná naše prohlídka městečka, tak pojďte." Ozval se z ničeho nic někdo ode dveří a jaké překvapení, byl to Iruka. Vaše čtveřice tedy vyšla ven k ostatním studentům, kteří už netrpělivě čekali před chatkami a brebentili o všem možném. "To je ta tvoje Sango jo?" Zeptal se najednou Kakuzu a rukou naznačil směrem k modrooké holce s dlouhými černými vlasy oblečené do tmavě modré skoro až černé přiléhavé halenky s dlouhým rukávem a kalhot stejné barvy. "Trefa." Usmál se Sasori. "Není nic moc, to třeba ta tvoje bejvalka, Kasumi že? No tak ta byla hezčí." Zakroutil hlavou Kakuzu načež se na něj Sasori zamračil.
Už tady byli zřejmě všichni studenti, ale Iruka stále všechny přepočítával a cosi šeptal vysokému muži, který byl zahalen do černého kabátu, na hlavě měl modrý šátek a už z dálky bylo vidět, že měl na tváři pár jizev. "Hele koukejte, Iruka vypadá nějak znepokojený." Upozornila Midori. "Že by kvůli Miharu a Suisei?" Napadlo Kasumi, ale odpovědi se jí nedostalo. Iruka opravdu vypadal nervózně, jen ještě cosi tomu muži řekl a pak obrátil svou pozornost k hloučku studentů. "Tak, prosím utište se, jak jsem slíbil, teď vás provedu po Tenryuu." Oznámil s předstíraným klidem a pohodou. Ale Nakashimě to nedalo a tak se přece jen zeptala: "Iruka sensei, kdo byl ten muž?" A nic, Iruka mlčel, až konečně promluvil. "To byl policejní náčelník Ibiki, šlo jen o drobnosti ohledně vítací ceremonie, tak pojďme." Odpověděl Iruka ne příliš přesvědčivě a pak vykročil kamsi od chatek. Iruka s vámi prošel snad celé Tenryuu, ukázal vám snad každou budovu a že to byly opravdu architektonické skvosty. Tenryuu je hotová historická památka, některé budovy už tady stojí skoro sto let! Tak jste po Tenryuu chodili až do tři čtvrtě na dvanáct, to už vás Iruka zavedl na náměstí, které bylo v tu chvíli už celkem zaplněné a kde se za čtvrt hodinku měla konat vítací ceremonie. "Teď máte tu čtvrt hodinu volno, můžete se procházet po náměstí, ale prosím nikam jinam, ať tady ve dvanáct jste a ne že vás budeme nahánět po celém Tenryuu." Oznámil Iruka a odešel. Většina lidí se jen tak poflakovala po náměstí a někdo se prostě nudil, prostě si každý hleděl svého a i když Iruka řekl, že máte zůstat na náměstí, někteří si z toho nedělali hlavu a v klidu se procházeli, kde je napadlo. A byla tady i ta osamocená šedá myška-Leila. Mlčky se dívala kolem a stála na rohu jedné ulice, když v tom její samotu přerušily čísi hlasy. Kdo by nebyl zvědavý že? A tak Leila nakoukla blíže, to se o něčem bavil Iruka s Ibikim a ještě dalšími neznámými lidmi. Leila se naklonila ještě blíž, takže slyšela, o čem se baví. "Našli jsme ji za Dračí svatyní v jezírku." Oznamoval jakýsi muž s ježatými šedými vlasy a černou rouškou, která mu kryla část obličeje. "Je to ohavnost, byla, byla rozpáraná a dořezaná jako nějaký dobytek!" Vyjekla jakási žena s dlouhými vlnitými vlasy hnědé barvy. "Ticho Kurenai!" Okřikl ji Ibiki načež obrátila Kurenai oči do země. "Siriwasi, že?" Pokračoval vážně Ibiki a při tom si mnul bradu. "A co hůř, zmizely další dvě studentky, konkrétně Suisei Hime a Miharu No Sabaku, myslíte že…" Přidal se Iruka, ale větu nedokončil. "Na to ani nemysli! Takhle to začalo před rokem, přesně takhle." Přerušil ho další muž s ježatými černými vlasy, černou bradkou a cigaretou v ústech. "Tamhle jsou!" Upozornil z ničeho nic Ibiki, když se odkudsi zjevily Suisei a Miharu, to už se ten hlouček chystal rozpustit. "Postarejte se o to tělo, já si promluvím se starostou." Rozkázal jim Ibiki a všichni se k Leilinému štěstí rozešli na opačnou stranu, než byla ona. Leila ucouvla a zmateně zamrkala. Co jsem to teď pro boha slyšela? Vražda?! Rozřezaná v jezírku?! Stejně jako před rokem, co se tady děje?! Mihlo se jí hlavou, ale na žádnou z těchto otázek neznala odpověď. Mezitím už se Suisei i Miharu připojily k ostatním. "Nevšimli si, že jsem pryč, že?" Usmála se Suisei. "Ne, asi ne." Přikývla Midori. "Tak co, našly jste tu vaši známou?" Zajímala se Kasumi. "Em, ne, bohužel." Pokrčila rameny Miharu, když v tom se ozval mikrofon, vítací ceremonie začíná! U mikrofonu stál jakýsi stařík s bílými vlasy a bradkou, to byl Sarutobi, vážený pan starosta a zdejší pamětník. "Konichiwa, konečně nám nadešla ta chvíle, kdy můžeme přivítat nové studenty, nové naděje našeho městečka. Pro Tenryskou střední školu i univerzitu je čest, že si i dcera premiéra vybrala zrovna naše malé městečko." Začal a pak vytáhl nějaké seznamy a začal představovat to množství nových tváří. Tahle nuda, jak tuhle akci někteří studenti nazývali skončila asi v jednu a studenti měli dostat rozchod, tedy aspoň si to mysleli. Místo toho je ale Iruka doprovodil do chatek a nakázal, že tam musí do konce dnešního dne zůstat z bezpečnostních důvodů, že večeři prý dostanou do chatek, takže nikam nemusí a nesmějí chodit. Většině studentů se to nezamlouvalo, koho by nelákalo znovu si prohlédnout tohle nové a úchvatné místo? Ale rozkaz byl rozkaz a tak se chtě nechtě všichni nováčci odebrali do svých chatek, tedy až na dvě výnimky. Suisei a Miharu hned po skončení ceremonie odběhly za svojí kamarádkou, kterou náhodou uviděly u kašny nad náměstím. Slovo problém jim očividně nic neříká, ale to neřešily, hlavně že konečně našly svoji kamarádku, však co? Před západem slunce se vrátí a nikdo nic nepozná že? Tedy aspoň si to myslely, ale štěstí přálo a tak ty dvě stihly doběhnout do své chatky ještě dřív, než jim přinesli večeři, to bylo opravdu štěstí.
A byl konec dne, díky zákazu vycházek se toho už moc neudálo, jen večeře, pár slov se spolubydlícími a spát. Jak jste se dozvěděli, zítra je velký svátek, Fukyuu no Hiruma, zvláštní svátek, proč vzpomínat na krvavou minulost? Ale je to opravdu minulost? Co to náhlé opatření? Co ty věci, které Leila zaslechla? Jak naložit s takovými informacemi? A co všechno se ještě stane?

Kam dál